Opravdové já

J. Kopp používá pojem „já“ ve dvou smyslech. Pojem „já“ (s malým j) používá ve smyslu našeho ega, malého já, tedy toho, co se při kontemplaci umenšuje, nechává „umřít“. Pojem „Já“ (s velkým J) popisuje naše opravdové Já, naši podstatu, naši opravdovou skutečnost, Krista v nás . Toto používání slova „Já“ může působit zmatení. Křesťanská interpretace tohoto pojmu, Kristus v nás, činí výroky zenové tradice pro křesťana srozumitelnějšími a přijatelnějšími, i když ne zcela, protože je třeba se na ně dívat spíše jako na koany než jako na předmět logického chápání. Takto se lze dívat například na výroky zenových mistrů typu: „Jsem jediný ve vesmíru.“ 

 

Tato křesťanská interpretace je dobře vidět také na tzv. Čtyřech velkých slibech z buddhistické tradice: „Bytostí je bezpočet, slibuji všechny zachránit. Sebeklamy jsou ustavičné, slibuji všechny prohlédnout. Učení jsou nekonečná, slibuji všechna poznat. Buddhova cesta je nepochopitelná, slibuji jí dosáhnout.“  J. Kopp v těchto slibech používá „Já“ s velkým J (v překladu do češtiny slovo Já už není, zatímco v Němčině je gramaticky nutné) a k těmto slibům připojuje dodatek převzatý od sv. Vicenta Pallottiho, zakladatele jeho řádu: „V plné nedůvěře v sebe sama a v plné důvěře v Boží milost v mém opravdovém Já. Skrze Krista, našeho Pána, amen.“  J. Kopp v tomto smyslu mluví při popisu kontemplace o obrácení se k „Sobě“, svému opravdovému Já.