Kontemplace

Při pokusu o definici křesťanského pojmu kontemplace narazíme na značnou nejednotnost názorů autorů. Pojem kontemplace se může chápat velmi široce např. jako „spojení s Bohem“ , tedy „přimknutí k Bohu myslí i srdcem“. Používáme-li pojem kontemplace v úzkém slova smyslu, mluvíme o mystické kontemplaci, která se projevuje „zvláštním duchovním stavem, poznamenaným pasivitou vůči Božímu působení“. Zde je pojem kontemplace používán právě v tomto úzkém smyslu. 

 

Konkrétně můžeme pojem kontemplace vymezit podle lectio divina, cesty modlitby z ranně monastického období. Tento druh modlitby spočívá ve čtyřech krocích : lectio, meditatio, oratio a contemplatio. Ve stručnosti lze charakterizovat tyto kroky následovně. Pro lectio je charakteristické hledání literárního a historického smyslu předčítaného biblického textu. Krok meditatio je rozjímáním, přemýšlením o daném textu Písma, např. ve smyslu: „Co mi říká a k čemu mě vede?“ Oratio je naše odpověď modlitbou na Boží slovo. Konečně contemplatio, kontemplace, je darem Ducha svatého, pasivním zábleskem Boží blízkosti, nechání Ducha svatého, aby v nás působil. V meditaci jde tedy podle tohoto chápání o aktivní činnost zapojující rozum, zatímco kontemplace je pasivním „nekoncepčním bezmyšlenkovým bytím v Bohu“ . 

 

J. Kopp používá pojmů kontemplace i meditace. Meditaci zde můžeme chápat jako výraz pro aktivitu člověka, kterou vykonává tím, že si vyhradí čas, místo, zaujme polohu těla a nějakým způsobem (alespoň ze začátku meditace/kontemplace) zachází s myšlenkami tím, že je nechává odejít a se svou pozorností tím, že ji soustřeďuje na nějaký objekt (dech, slovo, větu). J. Kopp označuje v tomto smyslu meditaci za „gesto prosby“ . Kontemplace je pak výrazem Boží aktivity a lidské pasivity, která nechává Boha jednat a proměňovat nás.

 

Pojem „zenová kontemplace“ (v němčině Zen-Kontemplation) může znít zvláštně. Tento pojem začal být používán už ve 20. letech 20. století a J. Kopp jej preferuje před pojmem „zenová meditace“. „Zenová kontemplace“ podle J. Koppa dobře vystihuje setkání dvou velkých světových náboženství, křesťanství a buddhismu, a snahu o hledání společného v cestě zakoušení.