Jak to vzniklo

Britský historik A. J. Toynbee napsal, že až budou za tisíc let dějepisci hodnotit 20. století, nebudou věnovat tolik pozornosti válkám a technickým vynálezům, ale tomu, že započal skutečný dialog mezi křesťanstvím a buddhismem. Toto oboustranné prolínání vedlo i k tomu, že se křesťané nechali uvádět zenovými mistry do cesty zakoušení buddhistické tradice a dokonce dosáhli oprávnění k učení a sami vyučují, co na této cestě poznali a zakusili. 

 

V dnešní době existují dva postoje bránící tomu, aby se rozvinul poctivý a oboustranně obohacující dialog mezi různými náboženstvími. Je to jednak fundamentalismus - neschopnost kriticky poodstoupit od sebe sama a bez předsudků vyslechnout pravdu, která na nás promlouvá i skrze člověka jiného vyznání. Druhým extrémem je synkretismus - snaha lacino pospojovat prvky různých směrů v beztvarou směs, ve které všichni ztrácíme svou identitu. Abychom se těchto dvou chyb vyvarovali, měli bychom si vážit sebe i druhého. A především, musí nám jít o pravdu.

 

Jedním z těch, kdo výrazně přispěli k započatí duchovního dialogu mezi křesťanstvím a východní spiritualitou, byl Hugo Enomiya-Lassalle. Tento německý jezuita a filozof odešel na misie do Japonska, kde se sblížil se zdejšími lidmi i jejich kulturou. Po svržení atomové bomby na Hirošimu poskytoval pomoc těm, kdo byli postiženi touto katastrofou. Později v Hirošimě založil chrám míru. Bylo mu umožněno, aby se stal žákem zenového mistra Kôuna Yamady Rošiho ze zenové školy Sanbo Kyodan. Později se sám stává zenovým mistrem, zakládá zenová centra a díky němu se zen v křesťanství začíná šířit do Evropy. Neopustil svou křesťanskou víru, jak by se mohlo zdát. Nenabádal své žáky ze Západu, aby se stali buddhisty. Spíše zastával názor, že toto obohacení východní spiritualitou by mělo vést k hlubšímu pochopení vlastních duchovních kořenů, do kterých jsou ne náhodou zasazeni.

 

V nynější době působí (převážně v Německu, ale například i v Holandsku, Rakousku a Švýcarsku, USA) generace zenových učitelů, z nichž mnozí byli žáky p.Lassalleho. Někteří z nich se už také stali mistry a připravují své nástupce. Jedním z nich byl i p. Johannes Kopp z Essenu, který je naším zenovým učitelem. 

 

U nás v České republice je toto spojení zenu a křesťanství poměrně málo známé. Není se tedy čemu divit, že zaznívá z řad křesťanů řada obav z možného odklonu od křesťanské víry a cesty ke Kristu. Jsme rádi, že u řady lidí (a viděno vlastním nedokonalým pohledem i včetně nás samých) poznáváme, že zenová cesta může vést naopak k prohloubení vlastní křesťanské víry.