Zen-kontemplace

KOPP, Johannes. Schneeflocken fallen in die Sonne: Christuserfahrungen auf dem Zen-Weg. Annweiler: Ploger, 1994., s. 17, ISBN 3-89857-082-7.

[…] můj buddhistický mistr Yamada-Roshi¹  napsal: „Moje práce s křesťanskými žáky spočívá v tom, abych je vedl v jejich zenovém cvičení a dovedl je ke zkušenosti satori². Na otázky, jak porozumět této zkušenosti z pozice křesťanství a jaký význam má, musí křesťané odpovědět sami.“ S nesmělou statečností jsem se k této úloze postavil a odvážil se vyjít z nenapadnutelného ticha do slov, v důvěře, že korekce a protimluvy napomohou mé snaze objasnit těžko vyslovitelné. Protože svou kvalifikaci učitele zenové cesty vykonávám jako katolický kněz, cítím povinnost vyložit svůj pohled na tuto cestu, abych tím splnil požadavek svého zenového mistra. […]

Zenová praxe, zazen, je v západní řeči v posledních desetiletích označována jako „zenová meditace“. Tuto volbu slov vnímám jako nevhodnou. Meditace je slovo pro všechno a nic. První volba slov ve dvacátých letech³ byla „zen-kontemplace“⁴. Pomlčku mezi těmito dvěma slovy interpretuji jako most a jako symbol pro hledání spojujícího a společného obou světových vyznání. Otázka „Co napomáhá míru?“ by měla motivovat snahu o integraci. Věrnost pravdě zároveň zavazuje k nezamlčování rozdílů. Ale hledání společného se stalo naléhavějším než kdy dříve, stalo se tím nejdražším potenciálem naší doby pro mír ve světě. Konečně symbolizuje tato pomlčka cestu, na níž je možné se setkat a která chce oboustranně inspirovat: cestu zakoušení.