Úplné zahrnutí těla

Boha nemůžeme pojmout ani svým rozumem, ani svými tělesnými schopnostmi. Přesto ale největší přikázání křesťanského zjevení vyžaduje tělesnou stránku člověka stejně tak jako jeho stránku duchovní. Vyžaduje naši duchovnost ve ztělesňování slov: "Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!" (Mk 12,30) V původní řecké verzi je použito pro mysl/rozum slovo synesis (pozn. překl.: týká se obdobného výroku Mk 12,33). Toto řecké slovo má širší význam, znamená chápavost, vnímavost, vhled, porozumění, tedy schopnost vnímat celým tělem, na němž má podíl cítění, stejně tak jako myšlení. Kardinální oblast (oblast našeho srdce), emocionální střed osobnosti, je také naším duchovním středem.

Úplné zahrnutí těla do cesty zenové kontemplace neznamená nic jiného, než ztělesnění, vtělení ducha, jak je to člověku přisouzeno, ve sjednocení tělesného a duchovního středu. Právě význam slova hara (pozn. překl.: japonsky břicho) musíme vidět v těchto souvislostech. Křesťan na této cestě nachází nádherné nasměrování do skutečnosti Krista, v jednotě těla a ducha, Boha a člověka, jak se odhaluje ve jménu Ježíše Krista.

Skutečnost Krista volá k přijetí každé buňky mého těla, protože Kristus sám jedinečným způsobem přijal lidské tělo. Ježíš Kristus tady není jen naším vzorem. Je to jeho Duch, v němž přijímám své tělo, narovnáváme se ve svém těle a necháváme se ve svých myšlenkách, aby mohl být "na mně oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí" (pozn. překl.: v německém překladu je to doslova "skrze mé tělo oslaven…"), Fil 1, 20