To nestačí

KOPP, Johannes. Schneeflocken fallen in die Sonne: Christuserfahrungen auf dem Zen-Weg. Annweiler: Ploger, 1994., s. 50-52, ISBN 3-89857-082-7.

Jaké to je, když člověk medituje s koanem?

Popisovat tento proces je něco zcela jiného, než onen proces sám. Je to stejně tak vážné jako k smíchu. Zároveň je tu nebezpečí, že to člověk bere příliš vážně a chce to dělat příliš dobře, a právě tím brání tomu, co meditace má působit. Při meditaci člověk usedá do "své nemožnosti": se vší vážností a se vší dobrou vůlí a v největší možné koncentraci něco chtít, přičemž každé chtění je překážou. Takže chtít a nechtít zároveň. Se vší silou zcela bez záměru. V této meditaci je tu vždycky něčeho příliš moc: a to meditujícího samotného. A tak mi říkal Yamada-Roshi při soukromém rozhovoru (v dokusanu) skoro stále to samé: "Musíš zapomenout na sebe." Nebo také: "Musíš zemřít!" To znamená něco zcela jiného, než jak to zní.

Pěkně to vyjádřil jeden italský kněz poté, co mu Yamada-Roshi potvrdil jeho zkušenost. Řekl: "Když jste mi, Yamado-Roshi, dal koan Mu, řekl jsem 'Teď se chci snažit ze všech sil.' Na to jste mi řekl: 'To nestačí, musíš zemřít.' A poté, co jste mi to řekl, seděl jsem jinak." Ten kněz to vyprávěl se smíchem a velkou radostí.

Musíme ten negativní způsob vyjadřování chápat v maximálně pozitivním smyslu, jak to odpovídá duchu toho, o čem se vypovídá. A to je nevyslovitelná radost.