Protiklady, život

KOPP, Johannes. Schneeflocken fallen in die Sonne: Christuserfahrungen auf dem Zen-Weg. Annweiler: Ploger, 1994., s. 65, ISBN 3-89857-082-7.

Čím více se necháváme vtáhnout do tajemství našeho života, tím blíže se k sobě dostávají protiklady: život a smrt. A teprve jakmile se potkají v jednom bodě a bez rozdílu, začínáme skutečně žít. Ve praxi zenové kontemplace nejde o nic jiného, než abychom se vžili do života, nechali život bez překážky žít a poskytli mu, co chce: život, nekonečný, bez jakýchkoliv hranic, i bez hranic ve smrti.

Meditace v narovnaném držení těla a v nechání myšlenek je výrazem pro všechno podstatné: tak životu přátelské a tak bohaté, že se v takové meditaci nacházejí všechny kvality potřebné pro naše usilování o skutečný a pravdivý život.

… Narovnání se je neustálým loučením se s již známým. V naléhání nekonečného života je to dosavadní předpokladem pro nové. Život neustále vítá nové a zanechává staré jako strom nechává na podzim své listy. To, co zůstává, je životní síla stromu a ne jeho sezónní vzezření. Hlavní kořen tradice není žádným fixním měřítkem, ani žádným pevným ustanovením, ale je hnací silou pro narovnání se do nových možností.