Musí to být?

KOPP, Johannes. Schneeflocken fallen in die Sonne: Christuserfahrungen auf dem Zen-Weg. Annweiler: Ploger, 1994., s. 50-52, ISBN 3-89857-082-7.

Byla to pro mě daleká cesta. Cesta mnohem dál, než by mi připadalo vůbec možné. Nejen že jsem brzy držel v ruce letenku do Japonska a přicestoval jsem do exotické země, s určitým kulturním šokem. Cesta mě vedla ještě mnohem dál, do neznámého, skrze způsob meditace, k němuž mě o. Lassalle motivoval a vedl.

…

Tato meditace nespočívá jen v duchovní, ale také v tělesné koncentraci. To je nové. Tělo je zcela při tom. Je potřeba. Tělo spolupracuje. Tělo má talent. Tělo je génius - nahromaděná zkušenost. Ale je mi cizí. Naučit se jeho řeč vyžaduje pozornost, a to je učení, které bolí.

…

"Tato pozice těla je geniálním vynálezem Východu." Přesvědčivé. Ale mně tento vynález způsobuje bolesti až do bodu, kdy už to dál nejde.

…

Ve všem tom cizím a obtížném ve mně bylo stále něco jako předtucha, že je to správně. Přesto se mi znovu a znovu vracela otázka: "Musí to být?" Existují přece i jiné možnosti, jak dojít k oné zkušenosti, zakoušení. Proč se musím vydávat daleko od všeho osvědčeného, na co jsem byl zvyklý, abych se dostal do neznámého?  A těch varování! Nikdo mi nebude zazlívat, když řeknu: takhle ne. A proč tedy pokračuji?

Čím více jsem seděl, tím více mizely otázky, jako sníh na slunci. A nakonec jsem seděl, protože jsem seděl. To sezení je už ono.

Růže kvete bez "proč": kvete, protože kvete, nepozoruje se, neptá se, jestli ji někdo vidí. To je ona meditace a cesta: myšlení zapomíná na své "proč". A to, co je, nepotřebuje žádný důvod a žádné ospravedlnění. A být tady bez "proč", to už je ono. "Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?" Ješíš se stal zcela tou otázkou. Jakmile otázka utichla, bylo vykoupení dokonáno.