Setkávání zenové tradice a křesťanství

KOPP, Johannes. Schneeflocken fallen in die Sonne: Christuserfahrungen auf dem Zen-Weg. Annweiler: Ploger, 1994., s. 22-23, ISBN 3-89857-082-7.

[…] Co se teď při setkávání zenové tradice a křesťanství děje, vyjadřuje filosof náboženství Arnold Toynbee následovně: „Jestliže bude historik za tisíc let popisovat dějiny našeho století, bude se málo zajímat o domácí hádky liberálně demokratického zápolení. Bude se ale důkladně zabývat tím, co se stalo, když se poprvé v historii začalo křesťanství a buddhismus hluboce pronikat.“¹

[…] Nezůstává tady jen u znovuobjevení osvědčené a svaté tradice. V dynamice tohoto procesu jde také o změny, které jsou teď těžko dohlédnutelné. Vzniká konfliktní situace mezi fascinací novým na jedné straně a trváním na osvědčeném na druhé straně, a to se všemi možnými lidskými reakcemi, od nadšeného souhlasu k radikálnímu odmítání. Každý si musí sám říct, jestli bude tento proces analyzovat jako vzdálený pozorovatel, nebo jestli se v praktikování této cesty vydá na ostří tohoto setkání. Musíme vědět, že v tomto setkávání nestojí před námi nikdo, za jehož širokými rameny se můžeme chráněně a bez výzev pohybovat. Požadována je odvaha nechat se unášet vanutím Ducha a vystavit se novému. A vstoupit tak na nechráněné území, s připraveností vzít na sebe, co se při tomto setkávání děje – jako Yamada-Roshi, jako P. Lassalle a jako svým způsobem také Vinzenz Pallotti², který ve svém novém myšlení připisoval zodpovědnost za křesťanství nejen kněžím a řeholníkům, ale i laikům. Každý se v tomto dění nachází v kontextu vlastního životního příběhu a ve věrnosti vlastní cestě. […]

Tak jsem teď tady, abych v sobě četl a nechal číst, co mám v této záležitosti napsáno na těle. Chtěl bych ukázat, co se mi stalo a děje a nechat zazářit důvod své naděje.

¹  A. J. Toynbee, citováno v: The Zen-Christian Coloquium, Hong Kong, 1981, s. 5. 
² Zakladatel řádu pallotinů, jehož členem je i P. Johannes Kopp.