Dvě náboženství?

KOPP, Johannes. Schneeflocken fallen in die Sonne: Christuserfahrungen auf dem Zen-Weg. Annweiler: Ploger, 1994., s. 33-34, ISBN 3-89857-082-7.

II. Říkají, že jsou dvě

Prožitek je subjektivní, ale je to také realita. A jestli je prožitek opravdový, pak to svědčí o zásadní možnosti, že se dva velké a v podstatných věcech odlišné duchovní směry mohou stát jednou zkušeností, pokud jsou splněny určité podmínky.

Nejprve nám musí být jasné, že se v případě zenu a křesťanství nejedná o dvě věci ležící vedle sebe ve smyslu, jak to říká Schiller: „Těžce na sebe narážejí věci v prostoru.“ Tady není nic, co by na sebe naráželo. Jsou to dvě různé dimenze, z nichž jedna druhou nevylučuje, ale spíše ji vyžaduje.

Zen není náboženstvím tak, jak je náboženstvím křesťanství. Ale zen vede ke kvalitě prožitku, která byla filosofem náboženství Rudolfem Otto na začátku 20. stol. poprvé označena jako numinózní kvalita. Tím se míní prostor tajemství, který předchází každému probuzení vědomí, a v němž každé probuzení vědomí nachází své naplnění, v nevyjádřitelné a nekonečné realitě, v níž žijeme, pohybujeme se a jsme. „To, o čem mluvíme a co se snažíme do jisté míry sdělit, a dát pocítit, žije v každém duchovním směru a v jeho opravdovém nitru. Bez toho by to ani nebylo náboženství.“[1] Tato kvalita není ani slovo ani forma, ani nauka: ono numinózní je ve všem tak jako vodík v organismu, nevyjádřitelně živoucí, to co dělá život životem.

Rudolf Otto tím udělal první krok, který umožnil krok následující – oddělení zenu od jeho náboženského rámce.

…

…vidíme, že odpojení zenu od duchovního směru, v němž vzniknul, už bylo v zásadě provedeno jeho největšími reprezentanty. Avšak toto je jen začátek těžkého porodu, procesu pravděpodobně na staletí, či milénia. Musíme počítat s dlouhými časy pro učení se takovým velkým pravdám. Dva tisíce let křesťanství jsou příliš krátká doba učení, abychom si mysleli, že jsme už vyčerpali hloubky jeho nekonečného mystéria. V tomto nedávno započatém procesu nezastavitelné integrace budou frustrace, neúspěchy a možná bude tento proces dokonce prohlášen za mrtvý. Proud nového se dá omezit, ale nemůže být zastaven.